Fejeton ze 100% recyklovaných myšlenek

„Samozřejmě, že na základních a středních školách se smaží mnohem víc než v mateřských školkách,“ říkala paní v rádiu a mě překvapilo, kam až pokročila legalizace omamných látek. Poté ale přišla řeč na to, že přepálený olej lze po menší úpravě nalít do auta coby pohonnou hmotu, ačkoli ještě včera v něm plavaly gumové řízky ze školní jídelny, a já pochopil, že je řeč o recyklaci.

Musím přiznat, že tak daleko v naší domácnosti ještě nejsme – spálený olej se nám zatím hromadí jen za sporákem a v digestoři – ale jinak třídíme docela pilně. Například zatímco jiní lidé pálí PET lahve v kotli, aby se zahřáli, nás hřeje vědomí, že z našich vytříděných PETek upletou čínské děti takové ty odporné umělohmotné ponožky, co se v nich člověk nezahřeje, ale zato zpotí. Tyhle ponožky lze ale dál zrecyklovat a vyrobit z nich třeba poklop na septik. Použitý poklop se pak znovu zpracuje a vyrobí se z něj třeba dětské hračky. Pořád dokola to ale taky nejde a když se z dvacetinásobného recyklátu nedají vyrobit už ani odpadky, přidá se do něj sůl na posyp silnic a prodává se v hypermarketech jako výhodné párky.

Recyklovat lze samozřejmě i jiné věci než PET lahve. Například recyklace novin představuje jedinečný způsob, jak tváře a myšlenky našich politiků proměnit v onen druh papíru, který se seznámí s částí našeho těla, s níž bychom většinou nejraději seznámili politiky samotné.

O tom, že recyklovat se vyplatí, svědčí nejen papír a lahve, ale třeba i písně. Krylovy balady stačilo zahustit orchestrem a národoveckým zápalem a hned se vyšvihly na přední místa žebříčků; lecjaký zteřelý hit zase potřeboval jen lehce naklepat technorytmem, aby dokázal na stará kolena vydělat nové peníze.

Do oběhu lze vrátit i další věci, které nejsou uvedené na barevných kontejnerech. Vím například o bezdomovci, který se chlubil úlovkem zbrusu nového štrůdlu, vytaženého z popelnice – chutnal prý jako od maminky. Radost lidem můžete udělat i jiným odpadem, než jsou domácí pochoutky: moje žena například rozesévá po lavičkách a autobusových zastávkách věci, které jí doma překážejí. Pokud je po ní někdo systematicky sbírá, má už doma tolik porcelánových slonů, že kdyby je postavil za sebe, bude je možné pozorovat pouhým okem z Měsíce. Někdy se bojím, že skončím vedle nich.

Mimochodem, nechcete někdo bonboniéru? Rád bych se zbavil jedné, která je – soudě podle chuti – vyrobená z poklopů na septiky.

Jan „PET“ Flaška
autor je recyklista

(březen 2012)